Proč je matematika těžká

 

Malé dítě předškolního věku rychle pochopí, že jedna lžička a jedna lžička do pusinky je víc než jen jedna, rychle chápe, kde je víc bonbónků na talířku a kde méně, ke kterému si má sednout.

Vcelku kolem čtvrtého roku umí vyjmenovat řadu čísel zpaměti třeba i anglicky, či jinak, pokud ho to učíte nebo je-li v cizojazyčném prostředí.

Pamět dítěte je obdivuhodná. Dovede si pamatovat zcela bezvýznamová slova: Enyky benyky kliky bé…. Poznává číslice a dokáže chápat, že dvojka znamená dva prsty, boty, auta…Viz e-Book: Jak porozumět svému dítěti

Chápe i přidávání a ubírání, porovnávání.

Problém nastává v uvědomění si obsahu čísla,že představuje určité množství- to ví, ale graficky ho vyjádřit příkladem! To je náplní prvních měsíců 1. třídy.

V září a říjnu se děti ve třídě rychle rozdělí na ty, které už jsou v představě čísel a obratnosti manipulace s nimi vyspělé a na ty, které to zpočátku zkouší pokusem omylem. Ti pomalejší se snaží myslet na to, co se s čísly má udělat, ale zrazuje je neschopnost udržet pozornost do konce operace. Pak neví co s tím, jak to mají udělat. Nechápou zápis.

Velmi záleží na metodice a přístupu. Učitel nebo rodič musí co nejrychleji “ vyhmátnout“ způsob podání, který dítěti vyhovuje a na tom trvat, zautomatizovat ho. \Až dojde u tohoto dítěte k dozrání a pochopení, je vyhráno.

Někdy je to prekérní práce a po hodině matematiky je učitelka na padnutí do postele.

O to nádhernějsí jsou „aha“momenty, kdy žáček přihopká po hodině ke stolu zcela zničené učitelky, která hodinu ukazuje, přidávání a jeho zápis číslicemi velkými půl metru, a zvěstuje jí, že kdyby něco potřebovala vědět, tak jí poradí…: Tak tři špunty a dva špunty( od limonády) jsou pět … a se tam dá plus!!! a ne mínus…Hurááá, vyhráno…Učitelka si utře opocené čelo a dá štempl pěkného obrázku či jedničku a si jde uvařit kafe …

Věc, kterou dítě doma a všude jinde dělá automaticky, dávno to umí, ale pokud má v hodině matematiky přiřadit konkrétní situaci abstrakci ve formě číslice, je často „hotovo“. Ta zpropadená škola. Ta je tedy  „tejrá…“.

A toto vědomé spojení konkrétního s abstrakním, zástupným vyjádřením, to je to těžké.

Když řekneme množina, skupina, hromádka…tří tašek a jednoho košíku jsou čtyři věci na nošení, je to jasné.

Ale vyjádřit to příkladem 3 + 1 = 4, to už dělá problém. A ještě proboha: Kam? Do kterého řádku- děti často píší i na jinou stránku- a nelze se na ně zlobit, orientace v ploše dvou stránek je totiž velmi obtížná disciplína.

Teď jsme v první třídě, ale dál, ve vyšších třídách, je to to samé. Ať se jedná o čísla do nekonečna či mocniny, odmocniny a jiné operace…

Potřebujeme na to vědomou představivost, fantazii.

Viz e-Book: Jak porozumět svému dítěti

A kde ji najdeme??? V pohádkách, v hudbě, tanci…a…od malička. A k tomu je nutné povídat si o tom, co v pohádce znamená to či ono…je to symbol! dobra, zla, jako číslo je symbol!! Čarodějnice musí být hnusná, proradná, prostě fuj. Princezna musí být ušlechtilá, krásná, taková, proč je dobré bojovat, nasadit všechny síly. Rozdíl musí být transparentní. Je to vzor, symbol.

Dítě se jasně musí orientovat ve významu toho symbolu. Musí mu rozumět. Předškolák by měl umět popovídat o jeho charakteru a přiklonit se na správnou stranu. No a to povídání si s dítětem, to je to nejdůležitější, co pro dítě může rodič udělat.

Výborně se k tomu hodí ochotné babičky a dědové, ty mají na vnouče čas, rozumí mu…

Operace s čísly mají základ v celkovém pobybu( kotoul, válení sudů, prostorové orientaci…), ale o tom příště.

A tak je matematika tak krásná, jen si k ní najít cestu. Vidět ji zařazenou v normálním životě. Vše je geometrie a matematika.

Nedělejme, že je na tom něco těžkého. Je to krása

Podívej se sem: e-Book zdarma: Kde se v člověku bere vášeň a strach.