Jak na psaní v první třídě

Psaní je nesmírně těžká činnost a vzhledem k tomu kolik musí být propojených orgánů, spojů, vyvinutých a zapojených vazů a svalů, neudivuje mě, že to nejde , ba naopak jsem vždy v první třídě fascinovaná, že to jde.

Jde o to, že děti berou tužku, pastelku do ruky dávno před tím, než se budou učit psát. Vytváří si mezi druhým a třetím rokem, kdy se tak zpravidla stává, správný nebo špatný návyk na úchop tužky.

Příklady špatných úchopů:

Vazy upínající svaly prstů a ruky ještě nejsou vyvinuté. Jsou snadno unavitelné. Dítě bere psací náčiní tak, jak mu padne do ruky a je pohlceno vlastní tvorbou čar, čmáranic koleček, teček a podobně. Zanechávání stopy tužky, pastelky, propisky, fixy mu činí naprostou rozkoš. Nejedna stěna, nábytek…byly takto obdařeny k veliké radosti dospělých.

Pochopitelně, dítě maluje v leže, sedě, stoje, v jakékoliv pozici. Necháme ho, jde o vytváření si vztahu k této činnosti. Bude ji dělat dobrovolně, samo a s radostí. Budeme ho chválit, obdivovat, ptát se: cože to nakreslilo.

Chceme-li dítěti více porozumět, stačí se podívat na knihu: Jak porozumět svému dítěti

Dítě v této době píše celým tělem, někdy vystrkuje jazyk, naprosto se soustředí. Důležité je správné sezení při malování, psaní v pozdějším věku: obě nohy chodidly na zemi, oba lokty na podložce, rovná záda. Opět vytváříme podmínky a návyk na nejekonomičtější provedení.

Dospělý by měl úchop tužky nenápadně kontrolovat a občas zkorigovat, aby nedocházelo ke špatnému držení. Je dlouhými zkušenostmi ověřeno, že nejekonomičtější úchop je ukazováčkem a palcem tak, aby mezi nimi byl malý prostor a tužka spočívala na prostředníčku. Konec tužky by měl směřovat k rameni píšící ruky( i u leváků).

Dobrý úchop:

Tedy držení třemi prsty bez křeče, prohnutí prstů.

Vše ostatní samozřejmě jde, ale dochází k přetěžování svalů a vazů, ručka se rychle unaví.

Některé děti i se špatným úchopem píší krásně. Ale je to vysilující.

Pokud přijdou do první třídy se špatným úchopem, ve valné většině už to nepředěláme. Problém nastává ve chvíli, kdy je textu více( i když danému věku přiměřeně), písmenka se nedaří.

Tam paní učitelky apelují na pomoc rodiny s nápravou úchopu a… většinou to drhne. Výsledkem je neúhledné písmo( a… méně hvězdiček, obrázků a jedniček za vysilující snahu žáčka), rychlá rezignace na úpravu.

Jaksi… vloudí se nám nechuť ke psaní.

To je zbytečné. Stačí to ohlídat už od osmi měsíců dítě dělá prstíky špetku. Zase: samo, ví, co má dělat, jen ho v tom trochu podpoříme.

A právě ta špetka třemi prsty se hodí k úchopu tužky. No a časem až se bude děťátko  rozradostňovat „písáním“, stačí mu tužku podávat správně , mrknout na to, jak si s tím poradí, zrovna tak, jako ho učíme jíst lžičkou.

To je celé. Usnadníte dítěti i sobě  život.