Prázdniny… slovo sladké, voňavé, svobodné, očekávané, …

Dospělí mají pár dnů volna a děti se nemohou dočkat na stromeček, dárky a také na to, že dospělí s nimi budou sdílet jejich radost. Lechtá je v bříšku, sotva řeknete: Ježíšek.

Školáci mají někdy dobu školního volna spojenou s náloží úkolů. Musí cvičit to, co mu nejde, ne? Číst, počítat, psát….Někdy si učitelka myslí, že jak vypadne dítě z jejího působení, „zvlčí“ a “ jak se to špatně dohání…“

Přeci: Cvičení dělá mistry….A ono opravdu “ zvlčí“. Zapomene…Chová se po prázdninách, jakoby se neučilo vycházet v kolektivu. A znovu to učení drhne.

Někdy rodič či babička s dědou mají představu, že bez jejich zásahu to ti mladí nezvládají a děcko klesne v prospěchu. A tak kloučka či děvče vytrhnou z prázdninového lenošení a denně!!!! stále čteme, počítáme přes fólii nebo jen tak na papír a ta písmenka- třeba opisovat!!!

V rodinách aktivních rodičů to vypadá tak, že se někam jede, jsou plánované rodinné aktivity a tak: šup, šup, stihneme to všecko před odjezdem. Otrávený rodič i dítě, odjezd díky povinnostem  je v hrozném spěchu. Nikdo se na dobu společného volna nenaladí.

Nebo: Necháme to na dobu než půjdeš do školy. Teď to nestíháme. Vezmeme učení s sebou!!! Dobrý nápad o prázdninách, co?

Nebo celý den nebo odpoledne před začátkem školy- učíme se … otrávený rodič i dítě.

No tak to je „tečka“ za prázdninami.

Taky to znáte? Nenáviděla jsem to jako dítě, studentka, rodič a ani jako učitelka to nechápu. Proč?

Málo se říká, že pokud se správně pravidelně učíme a ve fázi učení je velmi důležité pakovat si slyšenou látku dopoledne ve škole ještě i odpoledne doma- proto denní čtení, psaní, matematika v úkolech. To je správně.

Ale další naprosto důležitá fáze učení je tzv. “ zapomenutí“. Vypnutí všeho, co se týká práce pro školu, drilu, opakování. A na to pak následuje fáze tzv. „roz-vzpomínání.“

Připomenutí toho, co umím, opětovného ponoření se do opakování a navázání nového učiva.

Více zde : Jak porozumět svému dítěti

Samozřejmě, že se stane, že u některých dětí trvá chvíli déle, než se jakoby nahodí znovu tempo, než si vzpomenou na vše. Ale takové to dítě je. Pomalejší. Ale třeba jeho vědomost je o to trvalejší.

Každý máme jiný typ paměti. Někdo si pamatuje rychle a rychle taky zapomene, jinému to trvá dlouho, než se něco naučí, ale pak je to jeho trvalou složkou a už to nezapomene. Někdo třeba i zase zapomene.

Prázdniny jsou od základu prázdno. Tudíž žádné učení, žádný stres z dohánění ( jen pokud někdo byl nemocný a potřebuje vedle zotavení kouknout na to, co se v jeho nepřítomnosti ve škole dělo).

Rozhodně malé děti by si měly užít sladké nic nedělání, lenošení, hraní, pomalého jídla podle chuti, pohodu z toho, že nemusí vstávat a rychle, rychle stíhat.

Všimněte si, že většina dětí za prázdniny vyroste. Nic je totiž netíží a tak rostou “ do oblak.“

Sama potřebuji klid, nevědět kolikátého je, kolik je hodin, pár dní nedělám prostě nic. O to víc udělám, až se zvednu z kanape, rozhýbu tělo i mysl a “ pak to lítá. Práce i nápady.“

Proto nedávám přes prázdniny úkoly. Ať si užijí volno děti i rodiče. Ať se zvolní, naladí se na spolubytí, na radost.

Život je dostatečně dlouhý na všecko, i na učení.

Povinnost zase přijde. Rytmus střídání práce a důkladného odpočinku je zdravý a díky těmto cyklům všechno umíme.

Více v knize: Jak porozumět svému dítěti