Přestávky jsme měly jako děti nejraději.
Za sebou hodinu plnou soustředění, tvrdá židle tlačila a stále tlačí. Nemůžu říct sousedovi, jak mě tohle a tohle napadá a když jo, riskuji napomenutí, poznámku a nevoli učitelky.
Ale když mě napadá spoustu věcí k tomu, co právě paní učitelka říká. Pak mě to nenapadne. Pak bude na pořadu něco jiného. A ona mě nevyvolá! Nestihla by to. A tak raději sedím a snažím se poslouchat. Denně mi říkají: poslouchej a dávej pozor.
Jak bych se potřebovala k tomu vyjádřit! Tak to řeknu aspoň sousedce a zachechtáme se. Nebo jí aspoň řeknu, že mám novou gelovou pastelku…Že si chci odpoledne postavit domeček ze sněhu, a když už roztaje, aspoň z lega, nebo z deky. To se hodí deka přes dvě židle a je to. A kdyby ji pustily k nám, mohly bychom si v něm hrát spolu…Už vůbec nevím, co paní učitelka nakonec povídala…a ZVONÍ !!!
PŘESTÁVKA, JUPÍÍÍÍ !
Taky se v tom poznáváte? Klikni zde: ( Víc v e-Booku zdarma: Kde se v člověku bere vášeň a strach)
Vymluvená učitelka si jde za stolek. A já?
Kdo bude první na chodbě, u záchoda- tam je vždycky legrace. Jukáme na sebe, někdy se strašíme ze zádveří: UAAAA!!! Ale nesmíme moc ječet, to by nás dozorující učitelka napomínala.
Někdy se ze zásobníku samo odmotá víc toaleťáku a s ním se dají dělat panečku věci. Tuhle ho kluci zmuchlali a házeli na strop. On tam visí jako rozpláclá bambulka. Nebo se krásně točí v míse, když ten smotek splachujeme…Nebo se dají obmotávat kliky. Jsou pak děsně baculaté.
A pak : Kdo bude první ve třídě? Pořád soutěžíme. Někdy i sami se sebou.
Komu se poštěstí a paní učitelka mu dovolí rozdávat sešity nebo pomůcky? Skoro všichni už přelouskáme jména všech dětí. Na něco se sice musím i zeptat, ale to nevadí. Hlavně, aby mě nikdo nepředběhl.
Mezi tím než docházím do třídy vidím novou hračku spolužáka. Dovolili mu si ji vzít z domova. Komu ji asi půjčí? Jak bych to udělala, abych to byla i já? Plyšáky holek jsme si už vyměňovaly.
Jéééžiš, ještě jsem nestihla kousnout do svačiny. To zas bude řečí, že jsem nic nesnědla. A to už asi mám i hlad. Tak si aspoň cucnu pití. Jen ho nerozlít a nepolít se, jako včera. Ten uzávěr flašky nějak vyprsknul, jak jsem ji zmáčkla …
A ještě nachystat věci na lavici! Co máme mít? A néééé! Už zase zvoní. V téhle škole pořád jenom zvoní na hodinu!!!
A už slyším známé: Tak se hezky postavíme….
Tak nic…,tak zase až další přestávku….
Klikni zde:
Nejnovější komentáře