BABIČKA A DĚDEČEK

 O jedněch Velikonocích po obědě, jsme od dcery a zeťe dostali stírací los s tím, že každý vyhrává.

Nechápali jsme, ptali jsme se, kde se takové kupují a při tom poctivě seškrabovali příslušné políčko. Chvilku nám trvalo, než nám to došlo… No, jo…: Budeš babička. Budeš dědeček.

Tak hurá, konečně jsme se taky dočkali. Já k šedesátinám, manžel k osmašedesátinám.

Tak sláva. Jen aby to dobře dopadlo. Aby byli všichni zdraví a šťastní.

To je tak první emoce, kterou člověk měl.

Dál jsou praktické otázky. Bydlení měli, ale vybavení, kupování věcí pro novou úlohu.

Musím říct, že takovéto oznámení bylo pro nás novinkou. My našim prostě oznámili, že budeme chovat. Radost měli velikou. Dnes je to “ vymakaný losama“.

Zrovna tak naše děti vše objednávají přes internet.

Vůbec už nemám potuchy, co všechno pro mimča existuje, co je dnes potřeba. Jaké informace dneska mají. My měli zkušenosti starších, knížku Budeme mít děťátko a znalosti středoškolské biologie a vysokoškolské pedagogiky. Jsem totiž učitelka 1. stupně.

 Začala jsem si zvykat na to, že mi vedle titulu maminky a manželky přibyde i titul babička.

A tak jsme byli v očekávání…..

A tak se nám to narodilo… Psal se 27. listopad 2020 a pro nás se stal význačným dnem. Půl metru a váha přes tři kila je rozměr našeho štěstí jménem Elenka.

Díky šikovnosti maminky a podpory tatínka, epiduralu a péči paní doktorky a sestřiček se povedlo přivést na svět krásné zdravé stvoření. Největší zázrak světa. Nová bytost mezi námi.

Všecko probíhalo v normálu, jen to kojení! Bolestivé. Než se zvykne dítě i maminka, je to prekérka. Matka smlouvá sama se sebou, jak dlouho tu bolest dá. Týden, měsíc, víc ani náhodou….pak je to půl rok, ani se nenaděje.

Ale dnes jsou i elektronické odsávačky, maminky si pomáhají, půjčují si je, internetové shopy fungují. Takže se to nakonec ustojí. Dřív to bylo horší a muselo to jít.

A tak se fáze „staženého králíčka“ pomalu sunula k fázi buclatého miminka. Miminka, které reaguje na zvuk, tváře lidí, skenuje si, co všemu říká máma s tátou, potvrzuje si své pocity.

Miminko začalo vydávat vědomě zvuky, otáčet se, lézt a do 10. měsíce začalo dělat i první krůčky. Neuvěřitelné. 

Nebyl tomu ani rok a laškuje s námi hrou Bu, bu, bu kuk, říká máma, táta, ba( = bába), auto… chodí, sedí, leze, přelézá sedačku, jí lžičkou….prostě k neuvěření.

Každý den, týden neřku-li měsíc je ve vývoji dítěte novinka. Každý den poporoste, něco nového umí, nově reaguje, zkoumá svět. Být při tom je velký dar. Jen pozorování malé bytosti je pro nás k neuvěření. Moc si toho užíváme.